Jak se zachovat k člověku, který právě ztratil milovanou osobu
Pokud se vám někdy stalo, nebo jste právě teď v situaci, kdy vašemu blízkému zemřel někdo velmi důležitý, vězte, že vám chci nabídnout pár rad, jak k němu můžete přistupovat.
Nejprve se pojďme podívat na to, co prožívá člověk, který ztratil milovanou osobu.
Hned na začátku si musíme říct, že prožitky truchlících vůbec nejsou jednotné a stejné, ba naopak. Různí se jak u typu lidí, tak v rámci prožitku jednotlivých dnů a období u jednoho člověka. Škála prožitků je opravdu velká a pravda je, že velmi nepředvídatelná. Zarmoucený člověk může prožívat velmi intenzivní pocity smutku, hněvu, bezmoci, nespravedlnosti, samoty, nicoty...Může upadat do úzkosti, deprese, ztráty smyslu života. Může mít poruchy spánku/ nebo naopak spí pořád. Poruchy příjmu potravy. Má zhoršené kognitivní funkce- vypadává paměť, mozek přestává spolupracovat. Může mít zkreslenou realitu. A naopak- může přechodně zažívat stavy euforie, přehnané radosti, pocity nekonečného štěstí a blaha.
V praxi to může vypadat například takto:
Pokud bych byla truchlící v akutní fázi truchlení a potřebovala bych jít do obchodu:
1. den: dnes je mi tak zle, že na jídlo nemám ani pomyšlení. Všechno je zbytečné, chci jenom spát a zapomenout.
2. den: už musím nakoupit. V obchodě ale můžu někoho potkat a vůbec se ni nechce s nikým mluvit. Raději zůstanu doma.
3. den: v obchodě: proč na mě všichni zírají? Určitě všichni vědí, že mi umřel můj milovaný, a teď mě zkoumají, jak asi vypadám a jak se cítím. Rychle pryč!
4. den: v obchodě: dnes se na mě nikdo nedívá, asi dělají, že mě nevidí, i když vědí, co se mi právě stalo. Je mi z toho nanic, nikoho nezajímám.
5. den: proč se o mě nikdo nezajímá? Jsem v tom tak sama. Ani ta blbá prodavačka se mě včera nezeptala, jak se cítím!
6. den: potřebuju do obchodu, ale nechci, aby se o mě kdokoliv zajímal a nechci nikomu nic vysvětlovat. Raději zůstanu doma.
A tak dále. I návštěva obchodu může být pro truchlícího takto složitá. Je opravdu velmi těžké poznat, v jaké náladě/ emoci se truchlící člověk právě nachází. Bojíme se ho oslovit, abychom se ho náhodou nedotkli na už tak citlivém místě a abychom jeho stav ještě nezhoršili neohrabanýma slovama, dobře míněnýma radama, nebo špatnou nabídkou pomoci.
A tak raději neřekneme nic. Ono se to časem nějak usadí a pak se zase budeme bavit dál jako předtím.
Víte, co je pro truchlícího ale úplně nejhorší? Když okolí mlčí. To ticho je ubíjející. Ztráta kontaktu s lidmi, se kterými se truchlící doteď normálně stýkal, je pro něj jako druhá obrovská rána. Nejenom, že přišel o svého milovaného člověka, přišel ještě druhotně o své kamarády, kteří se mu v dobré víře straní.
On nás ale potřebuje právě teď! A ne, nebude se s námi zase bavit tak jako dřív, až se to samo časem usadí. Ono se to jednak SAMO časem neusadí, a druhak se nejspíš časem bude bavit s těmi, kteří tady pro něj jsou právě teď. Protože on už nikdy nebude jako dřív. On už bude docela jiný člověk. Jeho život bude zahrnovat ztrátu milované osoby. To ho změní. To ho zformuje. To mu rozdělí život na PŘED ztrátou a PO ztrátě. A taky se mu změní adresář na kamarádi PŘED ztrátou a kamarádi PO ztrátě. Ať se nám to líbí, nebo ne.
Truchlící člověk nechce být sám. Často tu tíhu sám neunese. Potřebuje být viděn, potřebuje být slyšen, potřebuje být přijatý i s tím, že zrovna teď prožívá otřesné období. Nechce slyšet věty typu:
'To bude zase dobré.'
'Tak už to neřeš a pojď se bavit.'
'Čas to napraví, zbytečně se trápíš.'
'Mysli pozitivně ! Asi ti to mělo něco přinést, ber to jako dar.'
To všechno mu dává najevo, že jeho smutek není uznaný. Že to jeho okolí zlehčuje a snaží se jeho zármutek nějak napravit, opravit, vyřešit. Zármutek ale nejde vyřešit. Milovaného člověka mu už nikdo nevrátí.
Zármutek jde ale UZNAT: 'Věřím, že to pro tebe musí být strašně těžké.'
Zármutek jde PŘIJAT.: Máš to teď hodně těžké a vidím, že zažíváš velké emoční propady. Mám tě rád i tak.'
Tíhu zármutku můžeme nést s truchlícím: 'Nevím, co se v takové chvíli říká. Jsem ale tady s tebou a mám tě rád. Jsem tu pro tebe, kdybys cokoliv potřeboval. Chceš o tom mluvit?'
Důležité je nemlčet. Důležité je PŘIJÍT za truchlícím a něco ŘÍCT. Důležité je říct PRAVDU. Důležité je ZEPTAT SE a NASLOUCHAT. Důležité je prostě s ním BÝT. Je to víc, než si myslíme.
Protože sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílený smutek je poloviční smutek. Tady to platí dvojnásob.
Nenechme naše blízké truchlící o samotě. Věnujme jim chvilku času a sami sebe. Neskutečně jim to pomůže na jejich nelehké cestě truchlením.
A pokud se vám někdy stalo , že jste přišli za truchlícím, zeptali se ho na to, jak se má, nabídli mu pomoc a on se na vás naštval a vyhodil vás...Tak je to naprosto v pořádku. Asi byl zrovna ve fázi 'potřebuju být sám.' Prosím, neberte si to osobně. Vězte, že jste udělali všechno správně a on vám za to dřív nebo později bude vděčný. Důležité je, že jste mu nabídli pomocnou ruku. Že jste nemlčeli jako zbytek jeho světa
Děkuju.
S láskou Simona