Truchlící potřebují kamarády, nezavírejme před nimi dveře
Když se ocitneme v pozici, kdy našemu kamarádovi zemřel milovaný člověk, často nevíme, jak reagovat a co dělat. Nevíme, jestli mu máme zavolat... ale co bychom mu řekli? Nevíme, jestli mu máme raději napsat... ale co bychom mu tak napsali? Nebo ho raději jít rovnou navštívit? Ale bude nás chtít vidět? Je vhodné pozůstalého v takové situaci otravovat? Co když chce být sám, nebo jen s rodinou? Jo, v takové situaci by člověk měl zůstat hlavně s rodinou...Ti mu pomůžou nejlíp. Jenomže co když ztráta zasáhla všechny členy rodiny? Co když každý jeden z nich potřebuje pomoc, ale všichni jsou stejně zdrceni?
'To nevadí, však ten můj truchlící kamarád má přece spoustu kamarádů, někdo mu pomůže. Určitě to bude ten, kterého teď nejvíc potřebuje.'
Pravda je taková, že zarmoucený člověk netuší, co nebo koho právě teď potřebuje.
Jeho srdce se rozpadlo na tisíc kousků a než se nějak znovu poskládá dohromady, zarmoucený člověk často nemá ponětí o tom kdo je, co se děje, nemá ponětí o čase, často má zkreslenou realitu. Jeho mozek vynechává, protože se snaží zpracovat skutečnost, že jeho milovaný člověk navždy zmizel ze života. Jeho mozek v takové chvíli zapomíná nebo rovnou vypíná. Truchlící se ocitá ve zvláštním meziprostoru, kdy zatím neví vůbec nic.
Takže ne jenom že my nevíme, zda se truchlícímu kamarádovi ozvat, nebo ne, on sám truchlící to neví už vůbec. Nemůžeme v takové situaci čekat, až nám sám zavolá, nebo napíše. Nemůžeme teď on něj čekat vůbec nic.
Zato se můžeme rozhodnout, že mu budeme oporou. Že mu budeme na blízku. Že ho nenecháme o samotě. A tudíž, že s ním chceme kráčet na jeho cestě životem dál, že chceme být i nadále jeho kamarádi.
Pokud máte v okolí kamaráda, který je velmi zarmoucený pro smrt milované osoby, napište mu. Zavolejte mu. Nebo rovnou za ním jděte a promluvte na něj. Řekněte cokoliv, cokoliv totiž bude lepší než nic.
Divili byste se, jak málo lidí na něj teď mluví. Jak málo lidí se ptá. Jak málo lidí u něj skutečně je.
Pokud máte v okolí zarmouceného kamaráda, jděte za ním. Buďte s ním. Vemte si volno v práci, sežeňte si hlídání pro děti, a buďte s ním. Jenom tam buďte, naslouchejte, dovolte mu plakat, dovolte si plakat, dovolte si spolu být. Je to cennější, než si myslíte. Pomáháte mu totiž znovu skládat střípky jeho rozbitého srdce dohromady. A je jenom na vás, jestli chcete, aby byl v jeho srdci i nadále střípek s vaším jménem.
----------------------------------------------
A pokud vám váš truchlící kamarád sám od sebe zavolá, jestli třeba nechcete jít na kafe nebo na procházku- nezavírejte před ním prosím dveře. Odložte své činnosti na jindy a běžte za ním, jak nejrychleji můžete. I když to tak totiž nemusí vypadat, může právě tohle být zoufalé volání o pomoc.
----------------------------------------------
Buďme laskaví k sobě i k druhým.
S láskou Simona
