Co je podpůrná skupina?

Podpůrná skupina je setkání lidí, které spojuje podobná životní zkušenost. V případě skupiny pro pozůstalé je touto společnou zkušeností ztráta blízkého člověka a život po této ztrátě.

Skupina vytváří prostor pro sdílení toho, co člověk prožívá, pro vzájemné naslouchání a pro setkání s lidmi, kteří mohou některým věcem rozumět z vlastní zkušenosti.

Často může být úlevné zjistit, že to, co prožívám, není "špatně" nebo "nenormální". Že i velmi rozdílné pocity mohou být součástí truchlení. A že vedle bolesti může postupně existovat také radost, smích, naděje nebo chuť žít dál.

Skupina není o hledání návodu, jak správně truchlit. Každý příběh ztráty je jedinečný a každý člověk potřebuje něco jiného.

Co může skupina přinést?

Podpůrná skupina může být místem, kde:

• můžete mluvit o svém blízkém a o tom, co se stalo,
• můžete sdílet své pocity bez obavy, že budete souzeni,
• můžete být chvíli jen posluchačem a nemusíte nic sdílet,
• potkáte lidi, kteří také procházejí zkušeností ztráty,
• můžete zjistit, že některé vaše reakce a pocity jsou přirozenou součástí truchlení,
• můžete mluvit o tom, co je po ztrátě těžké – o samotě, vztazích, rodině, práci, svátcích, výročí, změně každodenního života i o budoucnosti,
• můžete hledat způsoby, jak o sebe v období truchlení pečovat,
• můžete postupně hledat cestu, jak žít dál a zároveň si zachovat vztah k člověku, který zemřel.

Někdy může být největší podporou jednoduše nebýt na své prožívání sám.

Je úlevné poznat lidi, kteří prožívají podobně těžkou zkušenost.

Pro koho je skupina určena?

Skupina je určena dospělým pozůstalým, kteří přišli o blízkého člověka a hledají prostor pro sdílení a podporu v období truchlení.

Nemusíte mít zkušenost se skupinovou terapií ani s žádnou jinou formou podpory. Nemusíte přesně vědět, co od skupiny potřebujete. Stačí přicházet s tím, co právě prožíváte.

Do skupiny je možné přijít i tehdy, když máte pocit, že "už byste měli být dál", ale stále se vám nedaří se ztrátou žít.

Stejně tak je v pořádku přijít ve chvíli, kdy je ztráta ještě velmi čerstvá.

O čem budeme mluvit?

Každé setkání bude mít své jednoduché téma, které vždy zveřejním několik týdnů až měsíců dopředu.

Můžeme se například potkat nad tématy jako:

• Když někdo zemře – co se s námi děje
• Vzpomínky, které zůstávají
• Co mi pomáhá, když je mi těžko
• Samota po ztrátě
• Jak se změnily moje vztahy
• Svátky, narozeniny a výročí
• Jak žít dál, když někdo důležitý chybí
• Radost, smích a výčitky, že už se zase směju
• Co bych potřeboval/a od svého okolí
• Co si chci ze svého vztahu se zemřelým nést dál

Téma je ale pozvánkou k rozhovoru, ne programem, který musíme za každou cenu splnit.

Pokud se během setkání ukáže, že účastníci potřebují mluvit o něčem jiném, půjdeme tím směrem. Důležitější než připravené téma je pro mě to, s čím lidé do skupiny přicházejí.

Někdy totiž právě to, co potřebujeme sdílet dnes, může být úplně jiné než to, co jsme si naplánovali včera.

Jak budou skupiny probíhat?

Skupina bude probíhat každý čtvrtek, buď v dopoledních (10:00-12:00 hod), nebo v odpoledních hodinách (16:00-18:00 hod).

Jednotlivá setkání na sebe nemusí navazovat. Skupina je otevřená, takže její složení se může každý týden měnit.

Můžete tedy přijít jednou, několikrát nebo se vracet podle toho, co vám v danou chvíli dává smysl.

Skupinu tvoří maximálně 6 účastníků, aby byl dostatek prostoru pro každého.

Setkání povedu já- Bc. Simona Haničincová - poradkyně pro pozůstalé. Budu držet bezpečný prostor, pomáhat rozhovoru a v případě potřeby přinášet témata nebo otázky, které nám mohou pomoci otevřít to, o čem potřebujeme mluvit.

Co můžete ve skupině dělat?

Můžete mluvit o člověku, který vám zemřel.

Můžete mluvit o tom, co vám chybí.

Můžete mluvit o tom, co vás štve.

Můžete říct, že nevíte, co se sebou.

Můžete sdílet něco, co se vám podařilo.

Můžete přijít i s tím, že dnes prostě nemáte chuť mluvit.

A můžete zjistit, že někdo jiný prožívá něco, o čem jste si mysleli, že se děje jen vám.

Nemusíte mít odpovědi. Nemusíte být v pohodě. Nemusíte být připraveni jít dál.

Stačí přijít.

Pravidla, která nám pomáhají cítit se bezpečně

Aby pro nás skupina mohla být bezpečným místem, budeme společně dbát na několik jednoduchých věcí.

Co zazní ve skupině, zůstává ve skupině.

Příběhy a sdílení ostatních nevynášíme ven.

Každý má právo truchlit po svém.

Nesrovnáváme své ztráty ani své prožívání. To, že někdo truchlí jinak než já, neznamená, že truchlí špatně.

Nemusíte mluvit.

Nikdo nemusí odpovídat na otázku ani sdílet něco, na co není připravený.

Nasloucháme si.

Když někdo mluví, nemusíme mu hned radit, hledat řešení nebo říkat, co by měl udělat. Někdy je největší pomocí to, že jsme tam a opravdu posloucháme.

Můžeme být každý jiný.

Ve skupině se mohou potkat lidé s různými příběhy, různě dlouhou dobou od úmrtí i různým způsobem truchlení. To je v pořádku.

A co když nevím, jestli je skupina právě pro mě?

To je úplně v pořádku.

Nemusíte předem vědět, jestli vám skupina pomůže. Nemusíte vědět, co budete říkat. Nemusíte mít ani jasný důvod, proč chcete přijít.

Můžete to jednoduše zkusit.

A pak uvidíte, jestli je to místo, kam se chcete vracet.